Zkouška těsnosti (LT)
Metoda se používá ke zjišťování netěsností na produktovodech, potrubních systémech, tlakových nádobách, nádržích na skladování kapalin a plynů apod. Touto metodou lze prokázat vady v materiálu, jejichž rozměry jsou tak nepatrné, že je nelze zjistit běžně používanými metodami nedestruktivního zkoušení.
Princip metody
Spočívá ve vytvoření rozdílného tlaku mezi vnějším a vnitřním povrchem součásti. V materiálu se vyskytují nesmírně malé vady, obvykle na hranicích zrn struktury. Pokud prostupují skrz celou tloušťku stěny, způsobí netěsnost nádoby či potrubí.
Je možno použít jednu ze základních technik zkoušení:
- zkoušku integrální, směřující ke stanovení celkové velikosti netěsnosti. Tato technika bývá používána častěji. Je jednodušší, nelze však určit konkrétní místo úniku
- zkouška lokalizační, používaná k nalezení místa netěsnosti. V případě rozměrnějších výrobků může být časově velice náročná
Zkoušky lze provádět jako:
- přetlakové, při kterých se sleduje pokles tlaku za určité časové období. Pokles se sleduje diferenciálním manometrem, eventuálně s použitím kalibrované netěsnosti (etalonu). Je možno ji realizovat přetlakem plynu nebo kapaliny
- vakuové, na principu měření vzestupu tlaku
- bublinkové, buď jako přetlakové, při nichž se používá potírání povrchu pěnivým roztokem, nebo vakuové, s použitím příložných průhledných vakuových komůrek
